Sebedestruktivní chování zahrnuje širokou škálu sebepoškozujícího jednání, kam se řadí:
-
- sebevražedné myšlenky, sebevražedné chování,
- sebepoškozování bez sebevražedné motivace (řezání, pálení, škrábání, bití, štípání či jiné jednání způsobující viditelné známky poškození a zranění těla),
- poruchy příjmu potravy,
- závislost na alkoholu nebo drogách,
- nadměrně riskantní chování (bezohledné, agresivní, neúměrně rychlé řízení vozidla, sexuální promiskuita),
- aj.
Ne všechny případy sebedestruktivního chování mají svou příčinu v traumatické zkušenosti v minulosti, týrání nebo zanedbávání. Sebepoškozování může být například vyvoláno pocitem zahlcení velmi silnými pocity, nahromaděným vnitřním napětím či starostmi, od kterých se člověk snaží si ulevit, ale nevidí jinou možnost než se zranit.
Sebedestruktivní chování nejčastěji začíná v období dospívání, nicméně není výjimkou ani nižší dětský věk pod věkovou hranicí 12 let. Hlavní motivací k jednání v daný moment bývá hledání úlevy od nadměrného stresu, kterým člověk trpí. Díky tomu dochází k opakování zkušenosti, která se stává chronickou.
Lidé se zkušeností se sebedestruktivním chováním jsou citliví, všímaví a empatičtí. Bohužel spíše k druhým než k sobě. Sami k sobě jsou výrazně přísnější, tvrdší, náročnější, v popředí mají negativní sebepojetí, s tendencí k sebeobviňování, zpochybňování, sebekritice, pocitům viny a studu, vnímání se jako neschopného člověka navzdory dosaženým úspěchům, které bagatelizují a minimalizují.
Lidé se sebedestruktivními tendencemi potřebují podporu a pomoc, někoho, komu mohou důvěřovat a svěřit se.
Sebedestruktivní jednání lze změnit. Správně zvolená terapie je cesta, jak získat více jistoty, sebedůvěry ve vlastní schopnosti, sebevědomí i životní jasnosti, když se cítíte být ztracení, zmatení, nevíte, kudy nebo jak dál.
Doporučujeme k tématu sebedestruktivní chování: