Trauma

Prožitek nebo sled zkušeností, které hluboce otřesou základními jistotami jako je pocit bezpečí a důvěry, označujeme jako traumatickou zkušenost. Jde o prožitek, kdy člověk zažije pocit ohrožení života nebo pocit „zlomení“, který zničí představu či víru ve vlastní schopnost věci zvládat, překonat nebo dál fungovat.

Trauma je zkušenost, která není jen nesmírně náročná, ale také děsivá a zničující. Po takové zkušenosti člověk zažívá pocity hrůzy, studu, bezmoci, změní se vnímání světa, druhých lidí i sebe sama. Intenzivní pocity ponížení, viny, zrady, umlčení, vyloučení jsou dalšími faktory traumatu.

Trauma je událost, která zaplaví centrální nervový systém a změní způsob fungování mozku, což ovlivní i jednání a reagování na další situace a události v životě. Trauma je událost, která změní vnitřní biologii člověka.

Současně trauma označuje změnu, která nastane následkem prožité traumatické zkušenosti. Dopad prožitého traumatu se může projevit ihned nebo s odstupem měsíců, někdy i let. Proto je někdy obtížné vidět souvislost mezi prožitým traumatem a jeho následky.

Jako trauma či traumatickou zkušenost označujeme např.:

    • zneužívání a týrání (fyzické, sexuální, emocionální)
    • zanedbávání
    • chudobu (v současné době např. některé matky samoživitelky)
    • zabránění kontaktu s blízkou osobou, rodinou
    • ztráta blízkého člověka
    • šikana
    • domácí násilí
    • přírodní katastrofa
    • dopravní nehoda
    • život s alkoholikem, drogově závislým nebo psychicky nemocným
    • postižené nebo vážně nemocné dítě v rodině (zejména pro matky samoživitelky a zdravé sourozence)
    • válka (pro civilisty i vojáky)
    • zásah záchranných složek (pro hasiče, policisty, zdravotníky)
    • odebrání dítěte od rodiny (pro dítě i pečovatele, kterému je dítě svěřeno do další péče)
    • přepadení (loupežné, násilné, sexuální)
    • teroristický útok

Následky prožitého traumatu

Běžné reakce na prožité trauma lze rozdělit na fyzické, kognitivní (rozumové) a emocionální.

Nejčastější fyzické reakce na trauma:

    • únava až vyčerpanost
    • spánkové problémy
    • zlé sny až noční můry
    • nevolnost
    • bolesti (hlavy, břicha, zad, svalů)
    • bušení srdce
    • pocení
    • lekavé reakce
    • změny v sexualitě
    • zácpa, průjem
    • opakované gynekologické, urologické záněty
    • poruchy příjmu potravy
    • obezita

Nejčastější kognitivní reakce:

    • problémy s koncentrací, pozorností
    • problémy s pamětí
    • problémy s učením
    • vtíravé myšlenky (opakující se, vracející se)
    • vracející se obrazy a vzpomínky na traumatickou událost
    • symptomy ADHD (neklid, roztěkanost, rozrušenost) – symptomy jsou podobné, což může vést k chybné diagnóze problém propojit věci do souvislostí

Nejčastější emocionální reakce:

    • strach
    • odpojení od pocitů, neschopnost cítit emoce (neschopnost je rozlišit, popsat)
    • deprese
    • úzkost až panika
    • vina
    • stud
    • přecitlivělost
    • vyhýbavost
    • podrážděnost, výbušnost
    • rychlé změny nálad
    • bezmoc
    • potřeba kontroly
    • izolace
    • problém někomu věřit
    • nezájem o dřívější aktivity
    • ztráta pocitu spravedlnosti
    • ztráta pocitu smysluplnosti
    • pocit neschopnosti
    • pocit nedostatečnosti

Další problémy, jež jsou následkem traumatu, se týkají chování a vztahů. Traumatizovaný člověk má problémy navázat nebo udržet vztah (přátelský, partnerský, pracovní). Vztahy jsou pod velkým tlakem nebo jsou přímo narušené výše uvedenými reakcemi na trauma, jelikož tyto reakce mají vliv na chování.

Chování po traumatu:

    • problémy se sebeovládáním
    • bitky, agrese
    • útěky (u dětí)
    • neposlušnost, odmlouvání, vzdorovitost (u dětí)
    • závislosti (alkohol, drogy, sex, PC hry, sociální sítě, hrací automaty)
    • riskantní chování (hazard se zdravím i životem, porušování zákona)
    • sebepoškozování
    • sebevražedné chování

Najít opět cestu zpátky k rovnováze a plnohodnotnému životu může vyžadovat spoustu času. Každá cesta je individuální. Někdy stačí týdny, měsíce, v jiných případech až roky. Někdy pomůže pochopení a podpora rodiny a přátel, ale v případech, kdy se rozvine stresová porucha (např. PTSP – posstraumatická stresová porucha) je nutná odborná pomoc.