Disociace

Disociace_terapie_Zuzana-Musilova

Disociace znamená oddělení nebo odpojení se, distancování. Po traumatické události často dochází k oddělení vzpomínek, což lze někdy vnímat jako částečnou amnézii. Dochází však také k oddělení, rozdělení vlastního Já. Je narušené vnímání vlastního těla i vlastních emocí.

Člověk ztrácí kontakt se sebou samým i s okolím, vzdaluje se emocionálně. Pocit odpojení od sebe sama, od druhých lidí, od okolí i od života bývá častý.

Např. myslíte na událost, která vás rozrušila, ale můžete si všimnout, že se neobjevují emoce. Když takovou událost někomu popisujete, popis nedoprovází emoce, prožitek, který by odpovídal tíži, náročnosti nebo nebezpečnosti situace. Klinicky se takový stav označuje jako emocionální znecitlivění, což je jedna ze známek traumatické poruchy.

Disociace se může projevit také ve formě „vytvořených“ myšlenek, pocitů, jednání. Jde o myšlenky nebo pocity, které zdánlivě přicházejí samy od sebe, současně jsou vnímané jako cizí, neznámé nebo vzdálené. Člověk může sledovat své činy jakoby vzdáleně, jako kdyby činy prováděl jiný člověk, cizí tělo. Člověk se nevnímá ve spojení s tělem, může dokonce i své myšlenky a pocity sledovat jako něco cizího.

Disociace se například objevuje poměrně často u žen s historií sexuálního traumatu, a to při sexuálním styku s partnerem. Žena má obtíže být zcela ponořena do sexuálního spojení s partnerem, plně prožít intimitu, protože je oddělena od svých sexuálních pocitů. Může jí dělat problém soustředit se na partnera a být plně přítomna v dané chvíli.

Dále může člověk zažívat stavy, kdy mu emoce a prožívání nemusí dávat smysl. Může se najednou cítit tak strašně moc smutný, a to i bez zjevné příčiny. Takové stavy mohou samy od sebe přicházet, stejně však i samy od sebe pominout. Jindy si může člověk všimnout, že dělá něco, co by normálně nedělal, ale přitom nemůže své jednání zastavit. Jako kdyby jednání vedl nebo řídil někdo jiný, a člověk musel „jen“ vykonat daný úkon.

Takové jednání může být například spojeno s vlastní sabotáží, sebedestrukcí nebo sebepoškozováním. Člověk si na jednu stranu může uvědomovat, že daná činnost, kterou právě dělá, mu uškodí, ublíží, způsobí bolest, odkloní dosažení vytouženého cíle nebo znemožní úspěch, přesto si nemůže pomoci a jako by z pozice svědka sleduje jím vykonávanou činnost, kterou se dopouští sabotáže sebe sama.

Disociace a paměť

K odpojení, disociaci dochází často právě u traumatizovaných lidí. Dochází k tomu, že se části paměti oddělí a izolují. Disociace brání tomu, aby se traumatický prožitek stal součástí osobní paměti, a tak v podstatě vytvoří duální paměť. To znamená, že fyzické pocity, myšlenky, emoce spojené s traumatem jsou uložené zvlášť jako zamrzlé, těžko pochopitelné, obtížně srozumitelné úlomky, střípky.

Velice zjednodušeně může být disociace vnímaná jako rozpad sebe sama, uceleného vnímání se jako Já a tím i ztrátu sebe sama, jelikož dojde k rozdělení Já. Vnímání sebe sama jako celku je rozděleno. Vnitřní integrita je rozbitá.

V případě disociace spojené s traumatem je cílem terapie vnitřní jednota, celistvost, ucelenost. Díky integraci, spojení oddělených částí traumatické paměti do aktuálního příběhu života člověka, dojde k tomu, že mozek sám pozná a rozliší, co se stalo kdysi a co se děje teď.

Článek může být kopírován, citován nebo jinak použit pouze s uvedením autora a odkazem na zdroj.

Obrázek zdroj: www.shutterstock.com

Alexithymie

Alexithymie_proterapie_trauma

Alexithymie je jednoduše problém s emocemi, které člověk nedokáže popsat, pojmenovat, dokonce mu dělá problém emoce, pocity, nálady vnímat, a to jak u sebe tak u ostatních. Výsledkem je snížená vnímavost vůči sobě i druhým lidem, což ovlivní zejména blízké vztahy – partnerské, rodinné, přátelské, kolegiální.

Jiným problémem je řešení konfliktů, protože člověk s alexithymií si nedokáže uvědomit dopad svých slov, ale také skutků na ostatní. Blízcí lidé to mohou vnímat jako bezcitnost, tvrdost nebo bezohlednost. Člověk s alexithymií si však vůbec nemusí uvědomovat souvislosti a důsledky svého přístupu a jednání vůči druhým lidem.

Alexithymie označuje neschopnost vyjádřit své pocity, v podstatě:

    • člověk nerozumí vlastním pocitům,
    • nedokáže popsat, jak se cítí,
    • má potíže vnímat natož chápat pocity druhých lidí,
    • nevhodně reaguje na ostatní, což může být vnímáno jako nezájem, lhostejnost, necitelnost až bezohlednost.

Alexithymie však není mentální vada, psychická porucha ani onemocnění. Jde spíše o charakteristický znak osobnosti, které doslova chybí slova pro pocity.

Alexithymie a trauma

Mnoho traumatizovaných, ať dětí nebo dospělých, se potýká s problémem popsat, jak se cítí. Je to dáno tím, že nedokážou popsat své pocity, které spíše zaměňují za fyzické pocity. Alexithymie označuje stav, kdy např. vlivem traumatu došlo k utlumení až přerušení vnímání pocitů, které byly natolik silné, že ohrožovaly psychickou integritu-celistvost člověka.

Projevy alexithymie

Projevem alexithymie může být např.:

    • Když člověk zuří a přitom odmítá připustit, že by se zlobil.
    • Nebo člověk může plakat, ale přitom vůbec nevnímat vlastní smutek a pocit trápení.
    • Fyzický, tělesný problém, ale člověk nedokáže přesně popsat, co je problém.

V případě alexithymie nejde o popírání, člověk si opravdu neuvědomuje svůj emocionální stav.

Pokud však člověk nedokáže poznat, co se v něm odehrává, nedokáže vnímat ani vlastní potřeby. Výsledkem může být např.:

    • Přejídání, protože člověk nepozná, že je již sytý.
    • Nebo může dojít k prochladnutí, protože člověk nevnímá zimu.
    • Jiným dopadem může být vyčerpanost, protože člověk nedokáže vnímat únavu a nedokáže si dopřát dostatek spánku či odpočinku.
    • Bolest hlavy a migrény, protože nepozná, kdy je toho na něj už přespříliš nebo nedokáže odmítnout, ohradit se, říci Ne, Dost.
    • Astmatický záchvat, protože neví, jak jinak uniknout bezcitnosti či krutosti.

Problémem je, že alexithymie nedovolí zažívat ani příjemné pocity, jako např. potěšení, uspokojení, smyslnost, radost. Pocity jsou vnímané jako fyzické problémy. Člověk s alexithymií bude spíše věnovat pozornost bolesti (svalů, hlavy, kloubů, břicha, apod.), ztuhlosti, zažívacím potížím, namísto vlastních pocitů, které se za těmito symptomy skrývají.

Nicméně člověk s alexithymií může zažívat výbuchy zlosti nebo pláče. Přesto je pro něj v takové chvíli těžké nebo až nemožné popsat, jak se cítí.

Alexithymie zahrnuje:

    • Potíže poznat i uvědomit si své pocity, nálady a emocionální stav.
    • Potíže popsat i porozumět svým pocitům, náladám a emocionálním stavům.
    • Potíže rozumět pocitům a náladám druhých lidí.
    • Myšlení orientované směrem ven.
    • Orientace spíše na chladné, logické až robotické myšlenkové postupy.
    • Omezená představivost a fantazie.
    • Omezená intuice.
    • Neschopnost empatie.

Alexithymie zhoršuje kvalitu života a zejména blízkých vztahů. Vztahy jsou pak chladné, neosobní.

Cesta ke zlepšení

Jde o komplexní terapeutickou práci zaměřenou na:

1. Emocionální inteligence

Cesta ke zlepšení je naučit se poznat vztah mezi fyzickými, tělesnými pocity a emocemi, emocionálními pocity. Naučit se rozpoznávat pocity, nálady, emocionální stavy a vnímat, jak je člověk prožívá ve svém těle.

Nemusí jít nutně o nepříjemné situace.

Při práci s klienty používáme způsoby seznamování se s vlastními pocity příjemnější formou, s pomocí relaxace, zklidnění a uvolnění. Učíme se také sledovat pocity v těle i ovlivňovat změnu emocionálního stavu, který člověk zažívá, a to vědomě a vlastním úsilím.

K nepříjemným pocitům se snažíme dostat až v okamžiku, kdy je na to klient sám připraven, seznámen s bezpečným vnitřním útočištěm a má již ověřené způsoby, jak se zklidnit, uvolnit a obnovit pocit bezpečí.

2. Sociální dovednosti

Součástí terapie je také nácvik sociálních dovedností, rozvoj schopnosti empatie-vcítění se, rozvoj komunikačních dovedností, trénink řešení konfliktů a nedorozumění, apod.

 

Článek může být kopírován, citován nebo jinak použit pouze s uvedením autora a odkazem na zdroj.

Obrázek zdroj: www.shutterstock.com